Protahování předem prohrané partie

ČlĂĄnek se zaměřuje na proces likvidace československĂŠ zahraničnĂ­ sluĹžby po německĂŠ okupaci (15. března 1939) z perspektivy Ministerstva zahraničnĂ­ch věcĂ­ v likvidaci, jeĹž zbĂ˝vajĂ­cĂ­ agendy resortu v Praze vykonĂĄvalo pod dohledem zĂĄstupcĹŻ říšskĂŠho ZahraničnĂ­ho úřadu (Auswärtiges Amt). Autor fungovĂĄnĂ­ ministerskĂŠ likvidatury jako součásti protektorĂĄtnĂ­ administrativy, personĂĄlnĂ­ a finančnĂ­ aspekty likvidačnĂ­ho procesu jeho vyĂşstěnĂ­ podobě definitivnĂ­ho zĂĄniku ministerstva lednu 1941, kdy praĹžskĂŠm ĂşstředĂ­ zĹŻstĂĄvala jen asi tři procenta personĂĄlnĂ­ho stavu z doby těsně před okupacĂ­. Na případě konkrĂŠtnĂ­ch československĂ˝ch diplomatĹŻ, kteří odmĂ­tli podepsat slib posluĹĄnosti Adolfu Hitlerovi vrĂĄtit do vlasti pĹŻsobenĂ­ zastupitelskĂ˝ch úřadech zahraničí, rekonstruuje zapojenĂ­ českĂŠ i byrokracie represivnĂ­ch opatřenĂ­, zahrnujĂ­cĂ­ch zbavenĂ­ přísluĹĄnosti těchto osob. ZvlĂĄĹĄtnĂ­ pozornost je věnovĂĄna roli prĂĄvnĂ­kĹŻ zkuĹĄenĂ˝ch prvorepublikovĂ˝ch diplomatĹŻ Roberta Fliedera (1883–1957) VĂĄclava Rejholce (1886–1967), vedenĂ­ likvidaci převzali odstavenĂ­ dosavadnĂ­ho ministra FrantiĹĄka ChvalkovskĂŠho (1885–1945) několik dnĹŻ okupaci. Legionář bĂ˝valĂ˝ agrĂĄrnĂ­k Rejholec stĂĄl ministerstvu od sklonku prvnĂ­ republiky aĹž ledna 1941 čele prezidia, nĂĄrodnĂ­ socialista Flieder stal „sprĂĄvcem“ později byl vězněn za svou účast protinacistickĂŠm odboji. Studie opĂ­rĂĄ o archivĂĄlie let okupace prameny 1946 1947, sobě zanechali Rejholec. Vedle svědeckĂ˝ch vĂ˝povědĂ­ povĂĄlečnĂ˝m NĂĄrodnĂ­m soudem cennĂĄ zejmĂŠna rozsĂĄhlĂĄ zprĂĄva zpracovanĂĄ roku Rejholcem. Představuje cennĂ˝ pramen k danĂŠmu tĂŠmatu, ji vĹĄak nutno číst kriticky, uĹž pro jejĂ­ zčásti otevřeně apologetickĂ˝ charakter. ÚsilĂ­ Rejholce, jejich kolegĹŻ, byli očích nacistĹŻ jasně spojeni s demokratickĂ˝m systĂŠmem tradicĂ­ republiky, vyuŞívat určitĂŠho manĂŠvrovacĂ­ho prostoru minimalizaci ĹĄkod, nichĹž naplňovĂĄnĂ­m německĂ˝ch rozkazĹŻ při diplomatickĂŠ sami podĂ­leli, mělo sice velmi omezenĂŠ vĂ˝sledky, obhajoba tohoto počínĂĄnĂ­ době mezi osvobozenĂ­m země komunistickĂ˝m převratem setkala s Ăşspěchem.